"Je vskutku zajímavé, jaké krásné věci dokážeme vytvořit, a kolik z nich bylo zničeno kvůli těm špatným..."

Konec roku 2010

25. prosince 2010 v 12:20 | Annia |  (tý)Deníček / aktualitky
Tak, Vánoce jsou za námi, a blíží se konec roku 2010. Při této příležitosti bych chtěla shrnout události, co se za uplynulý rok stalo, co se děje nyní a možná i trochu nastínit předsevzetí do budoucnosti.

Někdy na začátku roku jsem se rozhodla nepsat blog jen o jednom tématu, ale dávat sem více různých článků. Vznikly tu tedy nové rubriky, začala jsem psát na Témata týdne, přidávat má oblíbená Videa týdne, dokonce jsem zkoušela vytvořit svůj vlastní Videoblog. Dále nějaké povídky, a stále jsem psala úvahy a deníček.

Před prázdninami jsem se přestěhovala ke kámošce, ale na konci prázdnin jsme se pohádaly a já musela odejít. Ale i když mi to něco vzalo, hodně mi to dalo, a už se ani nezlobím (tedy jen na Lucku ne). Nedávno jsem ji dokonce posílala přání k narozeninám na ICQ, ale neodpověděla, ani mi nepoděkovala. Chtěla jsem ji dát ještě šanci, protože zpočátku byla fajn kámoška. Ale jestli se mnou nechce komunikovat, je mi to celkem jedno, já ji k životu fakt nepotřebuju. :-D Ozvat se může, když bude chtít.

Od té doby jsem na blog téměř nepsala, i když jsem si myslela, že to bude naopak. Stále byla (a je) nejistota, jak to bude s blogem dál. Proto jsem taky na podzim uveřejnila anketu, kde se ptám, jak by si čtenáři představovali budoucnost blogu. Podle výsledků nejvíce lidí chce, abych psala o TS, a v těsném závěsu je názor, abych ponechala blog takový, jaký je. Zanedbatelnou účastí je volba smazat blog, ostatní nebyly zvoleny vůbec. Rozhodla jsem se tedy, že blog nechám, občas napíšu něco, hlavně o TS, deníček nebo úvahu. Nové sekce nechám nejspíše být, a občas proberu nějaké staré články a něco smažu nebo upravím. Ale to bude fakt jen malinko! :)

Pokud jde o TS, pokročila jsem, jak se to vezme. Sice mám už termín ke schvalovací komisi, ale tělesně - vzhledově vypadám…. no, radši ani nemluvit… :( Mimo to, nemám zatím žádného kluka, v posledních dvou letech jsme se do sebe s žádným nezamilovali, a já se stále proklínám, proč jsem to s tím minulým tak pitomě skončila (jak, to si nechám pro sebe). Je mi úplně jedno, že budu ve 20 panna, ale cítím se tak hrozně sama! Když se do nějakého kluka zamiluju, tak o mě nejeví žádný zájem, a když o mě někdo zájem má, tak to není můj typ. :( Prostě celkové pocity ze života jsou často dost depresivní…

A jakou budoucnost mému blogu věštím na příští rok? Určitě nebude tak aktivní, jako rok minulý. Nedostatek času už ani nezmiňuji, ale už mě to blogování ani nebaví, stejně jako nemám ráda tu nejistotu pod jakou přezdívkou - a do jakého blogu psát. Proto jsem se psaním téměř přestala. Ale když sem vám to "slíbila" občas by se tu něco mělo objevit. Především tedy o TS. Časem se rozhodnu, jestli blog smažu, nebo ho tu nechám tak jak je, a zůstane tu, dokud se nesmaže nedopatřením, nebo dokud na něj nepřestanete chodit. Zatím jsem přikloněna k druhé možnosti, ale rozhodnutí padne nejspíše, až se rok s rokem sejde. :)

Jsem ráda, že na blog chodíte, občas píšete komentíky atd. I tak ale tuším, že se jeho čas zanedlouho naplní. Zatím ale neříkejme nic dopředu, snad jen, že předem dík za komentíky, které napíšete. :) A užijte si silvestra a Nový rok! ;-)

Komentáře

1 Pavel Pavel | 31. prosince 2010 v 23:42

Přeju šťastný Nový rok 2011 O_O

Je trochu škoda, že s blogováním dopadáš jako já a hromada jiných lidí. To mě tak jednou došlo, že bloguju... bloguju...bloguju...a nemám čas na nic jinýho :-?

2 Zajíc Zajíc | 1. ledna 2011 v 1:30

Přeji hodně pěkného do nového roku 2011.
Hlavně lepší porozumění při výběru partnera.

3 Radegast Radegast | 4. ledna 2011 v 1:30
>

Vyhledávám googlem a najednou jsem tady. A rozhodně to není nezajímavé místo. Když si blog pročítám, docházím k závěru, že by rozhodně bylo škodou jej rušit. Šířit povědomí o tom, co transsexualita je, je stejně důležité, jako pocit sounáležitosti. K tomu lidský rozměr osobní zkušenosti...

To co lze vycítit napříč blogem, je touha po lásce a nalezení vlastní hrdosti. Obojího se dnes lidem dostává čím dál méně. A čemu se divit? Od mala nás učí, že od druhých máme čekat jen to nejhorší. Že se prosadíme, jen když druhý padne. Uzavíráme se do sebe. Nevíme, jak druhé oslovovat, jak navázat vztah. A co je to vůbec vztah? - to nás nenaučí ve škole, ani v romantických filmech „made in USA“.  Nelze se divit, že se estetika a povrchovost nadřazuje nad obsah a hloubku. Více záleží na tom, co na partnera/ku řekne „okolí“, než co k němu cítíme. Člověk je redukovaný na jakýsi módní doplněk společensého postavení. Odmítnutí „okolím“ rovná se vyloučení ze společnosti. A kdo má sílu postavit se její normálnosti - brodit se proti proudu? Hold, když neumíme s ostatními komunikovat, když nemáme hrdost, nezbývá než sledovat, co dělá většina, a to považovat za pravdu a dobro. Nejsme zlí, nejsme zkažení, jsme jen slabí a líní. Koloběh „škola-flaška-postel-škola“ a „práce-flaška-postel-práce“ je náš zasloužený trest.

Přitom na tento svět sami přicházíme a sami z něj odejdeme. Jediné na co se tak můžeme spolehnout jsme my sami – naše smysly, naše mysl. Spokojený život je to největší, co můžeme v životě dosáhnout. Bojovat sami proti celému světu je však těžké. Hledáme někoho, s kým bychom se o to břímě podělili. O to dobré i zlé. Nepotřebujeme zástupy, nepotřebujeme veřejné mínění. Záleží jen na nás, jací jsme a jak se dělíme s těmi, kteří se připojili, aby sdíleli naši cestu životem. Proč se pořád přizpůsobovat, proč se pořád zajímat, co si o nás myslí druzí? Většinu kterou potkáváme na ulici vidíme poprvé a naposledy v životě – na nich nezáleží. Buďme hrdí na sebe, svůj život a své blízké. Na ničem jiném nezáleží. Sami buďme svými soudci. Ustupujme světu jen tolik, kolik on ustupuje nám. Vynucujme si rovnost. Když tohle budeme moci nabídnout, najde se někdo, kdo to přijme a nabídne totéž.

Do nového roku přeji sílu měnit své sny na skutečnost. Vše jiné by bylo věštěním z křišťálové koule. :-)

S pozdravem, Radegast

PS. na závěr upozorňuji na facebook profil dvou krásných, ale smutných filmů s TS tématikou - Vojákova dívka a Holka jako já. „Vojákova dívka“ je příběh vojáka, který se zamiluje to transsexuální dívky, za což ho ostatní vojáci umlátí. „Holka jako já“ je příběh krásné sedmnáctileté transsexuální dívky, kterou pro její transsexualitu pět hodin mučila a poté uškrtila čtveřice mužů. Obojí se bohužel stalo před nedávnem ve Spojených státech. http://www.facebook.com/pages/Vojakova-divka-a-Holka-jako-ja/166708670040774?v=wall

Komentáře jsou uzavřeny.